Před lety jsme s otcem koupili byt tady v Brně. Malá garsonka 26 m2, přízemí, novostavba. Ideální místo na pronájem. Zcela nečekaně jsem dostal jeho správu na starosti a to mi významně změnilo pohled na celý dosavadní přístup k pronajímání bytu.
Po více než 2 letech se nám odstěhoval nájemník. Pro něj a jeho novou přítelkyni je to pochopitelně byt malý. Dát to ovšem prvnímu zájemci v pořadí se mi nechtělo. Nevystavím otce případným problémům s neplatičem nebo dalšími starostmi, které bych stejně řešil místo něj já.
A tak jsem se rozhodl pro jiný přístup, než který jsem doposud aplikoval. Pronajmout za maximální možnou cenu už pro mě není prioritou. Do bytu přece potřebuji někoho spolehlivého, důvěryhodného, se stálým příjmem, a dlouhodobým zájmem v bytě bydlet.
- Když dám cenu příliš vysoko, přihlásí se mi pár lidí, ze kterých si většinou nemohu kvalitně vybrat. Buď to bude riziková skupina, kterou nikdo jiný neubytoval, popřípadě někdo v tísni, který ihned vezme cokoliv, bez dlouhodobého záměru.
- Hraniční cena může být navíc riziko pro to, že tam dlouho nevydrží. Při první příležitosti levnějšího nájmu dá výpověď a my abychom hledali zájemce znovu.
