Majitelé buď potřebují daný obnos, a proto určí nabídkovou cenu takovou, která by jim to pokryla, nebo vycházejí z podobných nabídek na trhu a cenových map. O to nám právě jde.

Cenové mapy na internetu jsou pouze orientační a navíc vycházejí z nabídkových cen. Pokud majitel prodává byt za 2 mil a nakonec se s kupujícím na prohlídce dohodnou na 1,8 mil, tak se tam tato skutečnost již neobjeví, ta bude pouze v kupní smlouvě. Nabídka buď zmizí nebo se tam objeví jenom štítek rezervace a hotovo. Bohužel nikdo nemá povinnost tyto data shánět a uchovávat. Cenové mapy se dají většinou použít u pozemků, jako jeden z faktorů pro správné stanovení ceny. U bytů a domů, bych to rozhodně nedoporučoval.

Poté na řadu přichází porovnávání nabídek v okolí, co se momentálně prodává. A zde si makléři kálí do vlastního hnízda. Nezkušení nováčci a neprofesionální amatéři nabírají všechny nemovitosti za jakékoliv ceny a vytváří potom nepořádek na trhu.

A jsme zpátky u těch očí v sloup. Majitel se asi zbláznil. Ten se ale podívá na nabídku na trhu, právě od těch makléřů, na ty předražené byty a domy, a říká si, že ten jeho by mohl odpovídat. Přitom nabídkové ceny vs. prodejní se mohou lišit o 10 – 20%.

Zlevnit mohu vždycky. To je častá reakce lidí na jinou cenu, než kterou chtějí slyšet. Základní pravidlo trhu: Čím déle se něco nabízí, tím hůře se to pak prodává. U nemovitostí to platí dvojnásob.

Proto si nechte raději cenu stanovit odborníkem a vyhněte se případným nepříjemnostem. Například největší realitní síť u nás má databáze, kde se můžete dozvědět za kolik se opravdu nemovitosti prodaly a jak dlouho to trvalo. Zároveň vám mohou ukázat fotky a podrobný popis dané nemovitosti. Tím si ušetříte měsíce zkoušení nereálných očekávání a můžete prodat v rychlém čase za maximální možnou cenu.